Plemena psů jezevčík
Jezevčík, to je učiněná elegance a zarputilost, jež k nám přišla z Německa
První chovatelský klub v Německu vznikl už na konci devatenáctého století, ale jeho historie jde ještě dál, protože přímý předchůdce moderního plemene se choval v Orientu již v době antiky. V Československu se choval v menší míře krátce před válkou, ale po ní už patřil k běžným domácím psům. Ostatně, slavný snímek Pod Jezevčí skálou o lecčems vypovídá…
Zdání klame, jezevčíci dovedou srdnatě bojovat
Masivní špičáky, silné zuby a dokonalý nůžkový skus dvaačtyřiceti zubů. Sečteno a podtrženo, i když jde o malé plemeno, rozhodně to neznamená, že by se teoreticky neuměl bránit – už jen proto jej brali lovci často s sebou, protože jezevci nebo lišce dokázal být hodně rovnocenným soupeřem. Protáhlá hlava, plochá lebka a výborně vyvinutá nosní houba. Středně velké a oválné oči s přátelským výrazem, byť trochu šibalským – ale to je jen zdání. Dlouhý a svalnatý krk, výrazný kohoutek a silně osvalená bedra, stejně jako silně šlachovité a suché hlezno.
Srst je samozřejmě poměrně drsná a velmi krátká, přiléhá pevně k tělu a rozhodně není zrovna dobrou ochranou proti chladu, takže krátkosrstého jezevčíka nenecháváme venku. Existuje ale i dlouhosrstý nebo drsnosrstý jezevčík, první z těchto variant je do domácích chovů podle mnohých odborníků vůbec nejvhodnější. Původně byl šlechtěn pro co nejvyšší možný výkon a je pravdou, že leccos v té neposedné krvi zůstalo. Pokud vyrobí na zahradě malou oranici, prostě jen pokračuje v odkazu svých přímých předků a měli byste to brát trošku s rezervou, i když ne bez povšimnutí.
Sklon k nadváze vyžaduje udržovat se v kondici
Podobně jako mnoho typů lidí, jezevčík má geneticky sklony k tomu být trochu zavalitější. Pár deka navíc jistě neškodí, ale pokud by se z něj měl stát pes Válec z oblíbeného Večerníčku, je namístě rychle jednat. Začít se ale musí už od dětství, jedině jezevčík s dobrou fyzičkou dokáže být spokojeným kamarádem po dlouhá léta.
Pozor, je trochu tvrdohlavější než jiná plemena, tudíž se nedá říct, že by šlo o „pejska pro každého“. Naopak, jedinečná povaha si žádá specifický přístup, trochu zkušenější chovatel pak rozhodně není od věci. Výcvik, pevné mantinely, fyzická aktivita a hry se svým oblíbeným člověkem (ano, i tento pes si prostě najde svého Alfa, se kterým se dokonale sžije a sladí nejen společné kroky), to je základ úspěchu. Jde o chytré psy, jejichž učenlivost je rozhodně nad republikovým průměrem a skvělé hlídače. Nebojí se postavit nebezpečí i několikanásobně většímu a jeho štěkot rozhodně nepřehlédnete. Za majitele by položil život a někdy se tak bohužel i doslova a do písmene stává.
Rád plave a nemusí se mu líbit každý
Snad ani není tolik různorodosti v lidských povahách, jako u jezevčíků. Někteří patří mezi samotáře, jiní se zase zakrátko spřátelí snad se všemi okolo. Milují procházení se a s oblibou si také zaplavou v rybnících. Dlouhosrstý jezevčík je podle odborníků nejpřátelštější, drsnosrstý je zase trochu větší raubíř, ale rozhodně není pravda, že bychom měli nějak generalizovat.
Průměrný jezevčík váží od čtyř kil výše, tuto hranici splňují spíš takzvaní trpasličí (resp. také králičí) jezevčíci. Pokud se bavíme o standardních hladkosrstých nebo dlouhosrstých jezevčících, hmotnost je mezi sedmi a devíti kily. Medián věku dožití je podle různých zdrojů mezi dvanácti a třinácti lety, Sausage Dog, jak se těmto pejskům říká, je tak společníkem skutečně na dlouhé roky. Nepotřebuje příliš pročesávat, lesklá srst vyžaduje pravidelnou údržbu jen sezonně, protože by jinak jaro bylo trochu méně veselé. Často svému psímu kamarádovi kontrolujte uši, protože právě zde se může kvůli jejich velikosti držet kolonie bakterií – a problémy se sluchem nenechají na sebe bohužel dlouho čekat. Každý pejsek má rád maso, stejně tak i jezevčík. Co takhle mu dopřát třeba špičkovou kvalitu od značky Grand?